Je mi smutno...

Jeden dobrý člověk mi včera řekl příběh, který se dotkl mé duše. Tento dobrý člověk vedl skautskou družinku několika dětí, z nichž jeden klučina byl obzvlášť šikovný a snaživý, ale postupně, ve velmi krátké době, téměř přestal chodit na schůzky a velmi se změnil. Začal letní tábor, rodiče přivezli své děti na tábořiště a když se loučili, všechny děti se dívaly za nimi, jak odjíždí domů. Až na onoho klučinu, který stál opodál bez zájmu. Na otázku, proč se neloučí se svými rodiči, odpověděl slovy: "Je dobře, že odjeli." Byla to jediná věta. A přesto zůstala dlouho v paměti.

Zanedlouho se ten dobrý člověk se dozvěděl víc. Maminka onoho klučiny si našla jiného muže, měla s ním druhé dítě a to první jim začalo překážet. Několikrát se pokusili ho zavraždit - utopením ve vaně či dalšími způsoby. Následkem toho se několik dní před koncem roku stalo, že kluk nezvládl hádku ve škole a ošklivě spolužačce rozbil hlavu. Odvezli ho do léčebny, nadopovali ho prášky, vedoucí tábora se však nic z toho nedozvěděl... Kolik vypjatých situací může na táboře nastat? Kolikrát mohlo tomuto klučinovi něco přecvaknout v hlavě? Jak často se pohyboval třeba kolem hromady dřeva a špalku se sekyrkami? Stačilo málo a někdo se z tábora nemusel vrátit... Nestalo se nic. Proč? Klučina se tam cítil bezpečně.

Uplynulo několik let. Bylo to tenkrát velmi příjemné posezení a zavzpomínání se starými přáteli. Jen o půl hodiny později ten klučina, který mezitím vyrostl v muže, vyloupil spořitelnu nedaleko. Naháněli ho policisti, mezi nimi i jeden jeho bývalý skautský vedoucí. Po dlouhé honičce se jim ho podařilo chytit. Při setkání pohledů obou mužů, klučiny a jeho vedoucího, klučina řekl: "Kdybych věděl, že to jsi ty, tak bych neutíkal."

Je mi smutno...
... z matky, která vraždí své dítě
... z dítěte, které se nemůže bránit
... z toho, že toto není jediný příběh a že podobných příběhů přibývá
... z bezmoci každého z nás tomu zabránit
... z nezájmu lidí vytvářet bezpečné prostředí pro děti ve zdravé rodině
... z toho, že odsuzujeme člověka, aniž bychom byli ochotní se ptát na příčinu jeho chování
... z toho, že v každém člověku je kus Boží krásy, ale nechceme ji objevit a rozvinout
... z lidského sobectví
... z toho, že máme málo důvěry v Boha