Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království.

„Stejné je to i s dětmi. Na svět přijdou jako první. Dospělí pokulhávají až daleko za nimi. A čím jsou starší, tím víc pokulhávají.“

„Ale Adam a Eva byli dospělí.“

„Ne, dospělými se teprve stali. To je právě ten největší omyl. Když Bůh Adama a Evu stvořil, byly to dvě malé neposedné děti, které lezly po stromech a dováděly v rozlehlé zahradě, kterou také právě stvořil. Jinak by přece nemělo smysl mít tak velkou zahradu, kdyby v ní nebyly žádné děti, které by si tam hrály, ne?

Pak je had navedl, aby snědly jablko ze stromu poznání, a v tu chvíli začaly dospívat. Čím víc jablek snědly, tím víc dospěly. A tak byly pomalu, ale jistě vyhnány z ráje dětství. Ti dva lupiči měli takový hlad po poznání, že se nakonec prokousaly z ráje ven.

Nejdřív rostly do výšky. Pak dozráli pohlavně. To byla část trestu, ale zároveň naděje a útěcha pro Boha a lidstvo.“

„Proč?“

„Na svět mohli přijít další noví lidé. A při tom už zůstalo. Bůh se tak postaral o to, aby se rodily stále další děti, které mohou znovu a znovu objevovat svět. Tím pádem zařídil, aby proces tvoření nikdy neskončil. Svět je vlastně pokaždé, když se narodí nové dítě, stvořen znovu. Narodit se je totéž jako dostat darem celý svět. Svět nikdy nezestárne a nezšediví. Jenom vy stárnete a šedivíte. Dokud však budou přicházet na svět děti, bude svět stejně nový, jako byl sedmého dne, kdy Pán po vykonaném díle odpočíval.

Stvořeni nebyli jen Adam a Eva. I ty jsi tak trochu stvořena. Jednoho dne jsi byla na řadě ty, abys spatřila, c Pán vytvořil. Vytřepal si tě z rukávu a ty jsi jako živá bytost vyskočila na svět. A na vlastní oči jsi tak mohla vidět, jak je všechno úžasné.“

„Dospělým připadá všechno normální a ničemu se nediví.“

„Celý svět se jim stal zvykem. Přitom nám andělům vůbec ne, přestože existujeme od počátku věčnosti. Pořád ještě stojíme v údivu nad světem, který Bůh stvořil. On sám je z něj ostatně také celý pryč. Proto má větší radost ze zvídavosti dětí než ze znaleckých postojů dospělých. Dospělí se většinou ve světě tak zabydlí, že ho považují za samozřejmý.

Důležité upozornění pro všechny obyvatele světa! To není jen zdání! SVĚT JE!

Jelikož jste stvořeni z masa a kostí, nemůžete žít věčně jako andělé v nebi. Ale Bůh neměl to srdce, aby jako pravidlo chodu světa zavedl, že děti musí umřít. A v tom případě je trochu lepší nechat je nejdřív dospět.“

„Proč?“

„Je mnohem jednodušší rozžehnat se se světem, když má člověk půl tuctu vnoučat, je zesláblý a unavený a svých dnů na zemi si užil dostatečně.“

„Někdy umírají i děti. Není to pitomost?“

„Není to pitomost?

Nenapadlo tě někdy, že andělům nebeským se nejvíc ze všeho podobají právě děti?

Musíš se vynasnažit neztratit kontakt s tím malým dítětem v sobě.“

(z knihy Josteina Gaardera)