Velmi uzdravující myšlenka z kázání jednoho kněze...
My lidé zpravidla vnímáme jako důležité, zda zemřeme ve 40, v 60 nebo v 80.
Ale pro Boha tohle vůbec důležité není.
Pro Boha je důležité, aby každý z nás k němu po smrti přišel jako přítel.
A k tomu nám dává těch 40, 60 nebo 80 let života, abychom se naučili být tím přítelem.
Život nemáme na to, abychom si ho užívali, ale abychom se naučili být Bohu přítelem.
Bohu díky!
přesně tak... každý počítá s tím, že se všichni dožijeme spravedlivě aspoň těch 80, abysme stihli všechno ozkoušat, vystřídat, všechno po sobě uklidit a kdesi cosi...
o tom to není, jak píšeš... a myslím si, že moudrý a vnímavý člověk vycítí, kdy přijde jeho konec..teda aspoň v některých životopisech světců jsem se to dočetla...
Mnozí lidé si myslí, že zemřít ve spánku je dobrá smrt. Já si to nemyslím. Chtěla bych zemřít tak, abych měla možnost se smířit s Bohem a ideálně i s blízkými lidmi, a to se ve spánku dělá celkem blbě ;-).
Myslím, že je dobré se už teď v mládí s důvěrou modlit - jak se to říká? - za dobrou hodinku smrti. Vždyť přece nevíme dne ani hodiny. A když budeme upřímně prosit, Bůh jistě dá člověku poznat, kdy se jeho čas nachýlil.
velmi pěkný, krátký a výstižný článek. Děkuju moc za něj, člověk neví dne a je to tak správné. O to více se snažíme usilovat o to, abychom nenechávali sebe a naše bližní v hádkách, nedorozumění..myslím, že tu jde více než o správnou hodinku (myšleno časově), jde o tu šťasnou situaci, při které budeme odcházet, šťastní, naplnění, spokojení. Není potřeba, aby vidina smrti byla pro nás impulsem k usmíření s druhými, právě vidina života by to měla být. A pak je už vlastně jedno, kdy si nás Pán povolá=)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.