Co když v kostele není Bůh?

Nevím kolik je hodin, ale jistě už dlouho po půlnoci a já stojím už snad celou věčnost na chodbě u zdi se spolužákem, v rukách pivo se spadlou pěnou a kecáme. Vlastně nekecáme, spíš na sebe křičíme, protože kolem nás je plno lidí a v sále zní hlasitá hudba. Jsem ve studentském klubu na divoké párty začínající nový semestr. A téma našeho rozhovoru? BŮH.

V poslední době jsem zažila několik hlubokých rozhovorů o víře s tímto „nevěřícím“ spolužákem. Proč uvozovky? Protože sice nevěří v Boha, ale přesto má víc víry než kdejaký „křesťan“…

Když přišel na to, že věřím v Boha, začal se ptát. A já odpovídala. Snažila jsem se, seč mi síly stačily a celý ten čas se myšlenkami modlila, abych nemluvila já, ale Duch Svatý. Nebyl to totiž rozhovor, kdy by se mě snažil zesměšnit, ale kdy ho to opravdu upřímně zajímalo.

První rozhovor trval asi 3 nebo 4 hodiny uprostřed noci, a byl natolik intenzivní a vyčerpávající, že jsem snad nikdy nic podobného nezažila. Šlo poznat, že nad tím fakt přemýšlí, protože mi pokládal otázky, které by mě v té souvislosti v životě nenapadly, a při hledání odpovědí jsem se i solidně zapotila. Paradoxní v té souvislosti je, že jsem svou víru neobhajovala před ním, ale sama před sebou. Bohu díky za to!

A tak ty rozhovory sem tam pokračují…

Přivádí mě to v poslední době na zajímavé myšlenky. A hlavně mě to přivádí k tomu, abych se nejen na svoji víru, ale taky na církev a další věci podívala z jiného úhlu pohledu.

Ve čtvrtek, o slavnosti všech Svatých, jsem byla na mši. V poslední době mám celkem málo příležitostí dostat se na mši svatou a těch bohoslužeb, které by pozvedaly ducha k Pánu, je velmi poskrovnu. Tato nebyla výjimkou - 20 polomrtvých babiček, 30 minut bezduchých slov, otrávený obličej ospalého kněze a nehudební pokus o hudební doprovod. Zkostnatělá tradice bez jakéhokoliv smyslu… typický vzorek.

Během toho půlhodinového utrpení, které mělo být oslavou všech Svatých a především Boha, jsem si vzpomněla na dotyčného spolužáka a polilo mě horko při představě, že by přišel s nápadem, abych ho vzala s sebou do kostela. Vážně nevím, co bych mu na to řekla…

Věřící člověk, co chodí na mši, která s prominutím nestojí za nic, se nad to zpravidla povznese, řekne si: „Jsou to jenom lidi a Pánbůh si to nějak přebere,“ a upřímně se pomodlí na hřbitově, doma před spaním, či jednou za čas vyrazí jinam. Ale nevěřící člověk, který přijde na takovou bohoslužbu, musí být dozajista totálně otráven a nechápe. A já se mu ani nedivím, protože to je v podstatě člověk, co aspoň vidí reálně, jak je ta dnešní církev ve valné většině kostelů zatuchlá…

Takového člověka (mladíka) totiž nemůžete vzít do kostela, kde je s bídou 5 sedmdesátilětých důchodkyň, které si při kázání vykládají o návštěvě u kadeřnice či dopoledním nákupu.

Takového člověka (racionálně uvažujícího, inteligentního a vzdělaného) nemůžete vzít do kostela plného fanatiků uctívajících pozlacený obrázek růžolícího batolátka, nikoliv Boha.

Takového člověka (studenta vysoké školy) nemůžete vzít do kostela, kde knězi není rozumět ani slovo, a to málo co jde, postrádá smysl a logiku.

Takového člověka (s hudebním citem) nemůžete vzít do kostela, kde se zpívají falešně písně mimo rytmus, nebo kde naopak zaznívá nasládlý popík s kytárou a rozladěnými houslemi o tom, jak nejkrásnější chvíle jsou na kolenou.

Takového člověka (který hledá klid duše) nemůžete vzít do kostela, kde kněz vyhrožuje věčným zatracením každému, kdo nechodí každý den na mši, kdo se 3x denně nemodlí, kdo nechodí ke svátostem a kdo není v katolické církvi.

Takového člověka (který chce ukázat Boha, protože slyšel, že kostel je Boží dům) nemůžete vzít do kostela, kde žádný Bůh není.

Smutné… Neměla bych ho momentálně kam vzít.

Nechci tím říct, že všechno v církvi je špatně. Chci tím ale říct, že jsme slepí. A když se objeví člověk, který slepý není, nebojí se chyby pojmenovávat a má snahu něco změnit k lepšímu, protože v tom vidí smysl, narazí na tvrdý odpor, divže není prohlášen za kacíře. Není mi to jedno.

Prosím vás o modlitbu za toho spolužáka a další jemu podobné.