Je svět dospělý?

Objevila jsem na skautské křižovatce jeden zajímavý článek, který stojí za přečtení, byť je napsán možná trochu složitě. Docela by mě zajímal váš názor.

ZPOCHYBNĚNÁ DOSPĚLOST

Ne že by postřeh Dietricha Bonhoeffera o dospělém světě nebyl výstižný. Vždyť se vskutku během posledních staletí v přírodních i právních vědách, ve filozofii, v politice i morálce postupně prosazovala lidská autonomie; v jejím důsledku všechny tyto oblasti se dnes obejdou bez "pracovní hypotézy Boha", jak to Bonhoeffer ^*/ nazval. A ani křesťanů ve všedním životě nezbývá, než se pohybovat a chovat "jakoby Boha nebylo". Tyto formulace neztrácejí přesvědčivost ani dnes po víc než šedesáti letech. Znamená to nadále slepou uličku pro křesťanské zvěstování? Autor nacházel východisko v civilní "nenáboženské interpretaci" a v odhodlaném svědectví "být pro druhé".

Jakkoli je lidská autonomie bez Boha stále zřetelná a dobře formulovaná, pokusím se zpochybnit sám pojem dospělého světa a tím i člověka. Držím se přitom spolu s Bonhoefferem souhrnného pojmu "dnešní svět" - i při vědomí bezpočtu individuálních odlišností mezi lidskými jedinci. Zkusím nejdřív vystihnout opak dospělosti, tedy to, co je charakteristické pro dětství nebo dospívání. Dítě je závislé na autoritě, přijímá ji a opírá se o ni. Neumí si udělat vlastní úsudek, postavit se na vlastní nohy. Proto jde rádo osvědčenou cestou, sleduje vzor, volí stereotyp, protože se potřebuje vztáhnout ke spolehlivé autoritě; mít pevnou půdu pod nohama. Že to už neplatí o dospívající mládeži? Pravda, avšak i vzdorující adolescent zůstává závislý na autoritě, třeba negativně, a to tak, že ji pokud možno popírá. V tomto stádiu on zase zjišťuje, že svět je složitější než se mu dřív zdálo, a protože se v něm ještě neumí samostatně orientovat, raději s hněvem odsoudí to, co mu narušuje jednotný obraz. Takže oba, dítě i adolescent, mají blízko k nadšení nebo k hněvu,jejich krajní podoba zaujetí jim napomáhá rozumět světu v jednoduché podobě. Tím však oba prokazují nedospělost.

Dospělý je si však vědom složitosti světa, jeho horizont má širší rozhled a je při každém hodnocení obezřetnější. Dospěl však soudobý svět k tomu, že už nepodléhá zjednodušeným emocím? Jestliže se dnešní lidé v mnoha či dokonce ve všech oblastech života obejdou bez Boha, znamená to, že už nejsou manipulovatelní, že se vymanili z područí jednoduchých autorit? Pravda, dnešní člověk žije jakoby Boha nebylo, nezná jeho autoritu. Znamená to však, že už je nezávislý na jakékoliv autoritě? Domněle ano. U nás určitě znechuceně odhodil autoritu státostrany. Vždyť brzy rozpoznal, že ta se snažila mu informace utajovat nebo je přizpůsobovat tak, aby jím mohla manipulovat podle svých mocenských zájmů. A tak český člověk právem nabyl vědomí své samostatnosti. Znamená to však, že dorostl k samostatnému zralému úsudku?

Pravda, dnešní člověk má po ruce otevřený rozsáhlý arzenál informací a z něho plynoucí střízlivě racionální výklad světa i dějin. Navíc u nás je podnes člověk pochopitelně přímo alergický na vnucované autority. Zdálo by se tedy, že si dnes může člověk konečně sám udělat ucelený názor, podle něho střízlivě i odpovědně jednat, aniž by byl jakkoliv závislý. Pramálo se však zdá; že by tomu tak bylo. Částečně proto, že těch informací je náhle takové množství, že je těžké se v nich orientovat. Odlišujte podstatné od vedlejšího, jste-li zahlceni bezpočtem sdělení.

Ale je tu ještě záludnější překážka vyspělé střízlivosti: manipulace sdělovacími prostředky. Ta je mnohem méně nápadná než ta někdejší komunistická. Americký autor Benjamin Barber vydal letos na jaře knihu, nazvanou Consumed. V ní upozorňuje, že v bohaté části světa jsou již dnes všechny potřeby prakticky uspokojeny. Je zde přebytek kapitálu. Ale výroba a obchod se proto nemohou zastavit, potřebují stálý obrat. Co tedy dělat? Lidi s dostatkem peněz je nutné přesvědčit, aby utráceli za věci, které v podstatě nepotřebují. Postmoderní globální hospodářství je vlastně zaměřeno na vytváření umělých potřeb. Umělé potřeby však těžko zaujmou odpovědné dospělé lidi. Ti se rozhodují na základě racionální volby. A tak cílem reklamního průmyslu jsou stále víc děti a mládež, říká Barber. A dospělí jsou reklamním průmyslem programově infantilizováni, aby byli přilákáni k ještě intenzivnějšímu konzumu. A tak autor pojmenovává tento jev v moderní společnosti infantilizací. A ta nejen že potlačuje dospělost, ale i vážně ohrožuje demokracii - interpretuje Barbera Jiří Pehe. Infantilistický étos vytlačuje kritické myšlení a odpovědné občanství. To se pak projevuje nejen při nákupu zboží a náplni volného času, ale i ve veřejném životě přejímáním zájmů a stanovisek. Což nebýváme svědky toho, jak různé polopravdy či zjednodušená sdělení snadno zaujmou, vyvolají nadšení či naopak hněv?

Nedávno zveřejněná výzva několika vzdělanců varuje před degradací populace na nemyslící dav. Demokracie však potřebuje ke svému přežití odpovědné lidi, schopné rozlišovat, schopné i přinášet oběti, jakož i občanskou společnost, která se opírá o nejrůznější občanské ctnosti. To mne vrací k Bonhoefferovi a jeho dospělému člověku a světu. Dnes se nezdá, že by mu pozdější vývoj dával zapravdu. Připusťme, že se v polovině minulého století mohlo jevit, že svět jakoby dospěl, a proto byl z veřejného života vypuzen infantilizmus, působený někdejší církevní výchovou. Dnes se však ptejme, zda vyhnáním jednoho ducha nebylo přivoláno ne snad hned sedm^**/, ale alespoň pár duchů horších. Vždyť je tímto vývojem ohrožována nejen křesťanská víra, ale i sama demokracie. Právě biblická zvěst může proti tomuto neblahému stavu poskytovat protilátky. Což ona nepodněcuje k bedlivému rozlišování duchů a k růstu ke zralému lidství?

Apoštol Pavel píše do Efezu: "Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu." (Ef 4,14) Což neumožňuje tato zralost prohlédat také klam veřejného mínění, šalbu obecně přijímaných sdělení? Ač za všech těchto okolností má křesťanská zvěst sotva naději na sdílení masami, její promýšlené přijetí je prostředkem k dospívání a tím také vydatně napomáhá k demokratickému ozdravění celé společnosti. A přestože křesťan žije ve všedním životě "jakoby Boha nebylo", biblická zvěst poskytne celé jeho bytosti spolehlivé podloží důvěry a naděje.

Redakční poznámky:

Autorem je ThMgr. Blahoslav Hájek, emeritní farář a pražský senior ČCE

^*/ Dietrich Bohhoeffer byl farář evangelické „Vyznávající církve” v nacistickém Německu - jako odpůrce A. Hitlera byl jeho „osobním vězněm” a na jeho rozkaz byl koncem II. svět. války popraven

^**/ Mt 12,45