Důvěra: Konec deníku Andrewa "Sandyho" Irwina...

7. června 1924

IV. tábor – 18:50

Má drahá, dorazili jsme do posledního, nejvyššího tábora. Jen já a Georg Mallory. Ostatní členy expedice jsme nechali v V. táboře. Možná se za námi vydá ještě Noel. Jistě si ho pamatuješ z přístavu, když jsme odjížděli. Teď už máme vítězství na dosah ruky. Pokud nám bude přát zítra počasí, dokončíme naši výpravu a budeme se moct vrátit. Andrew

8. června 1924

IV. tábor – 8:15

Výškoměr ukazuje 8170 m. n m. Z kyslíkových přístrojů jsme dýchali i přes noc. Ráno nás probudila zima. Ale počasí je díkybohu přívětivé, takže co nejdříve vyrazíme k vrcholu. Déle čekat bychom už nemohli. Georg balí tu nejnutnější výstroj a ostatní necháváme v táboře. Honem jíme suchary, kontrolujeme upevnění kyslíkových lahví a vyrážíme. Čeká nás ještě náročná cesta. Od vrcholu nás dělí pár stovek metrů a dva schody. Budu dnes zapisovat při každé zastávce, je to opravdu velký den. Tvůj Andrew

I. schod – 11:05

Podařilo se nám zdolat první schod. Výška 8500 m.n m., hranice zóny smrti. Odpočíváme. Georg začíná být trochu nervózní, nemáme moc času nazbyt. Myslím, že stojí před velkým rozhodnutím a zvažuje pro a proti. Doma ho čeká manželka a tři děti, je mu 38 let. Nejspíše mu musí být jasné, že je to jeho poslední výprava. Příště už ho do expedice nevyberou. Obávám se, že se pokusí o výstup za každou cenu. Ale věřím mu, je to nejlepší horolezec, jakého znám. Svítí slunce a brzy bude poledne. Hluboko pod sebou dírou v mracích sledujeme černou tečku. Je to nejspíš Noel, který se vydal za námi z V. tábora. Za zády máme druhý schod. Stěna, která nás čeká, se zdá být nepřekonatelná. Je potřeba zkontrolovat masky a lahve s kyslíkem. Vyrážíme dál. A.I.

II. schod – 13:35

Má drahá, Georg je šílenec. Nestačím mu. Zůstal jsem na výstupku asi v půlce stěny. Neměl bych pak už sílu na cestu zpět. Podmínky jsou neskutečné, tři nádechy na jeden krok… Georg Mallory se opět, jako již mockrát, řídí heslem: „Když nemůžeš, přidej.“ Je to poslední šance a už nejde za sebe, ale za celé britské království. Za chvíli mi zmizí z dohledu za hranou stěny. Pak už by měl mít cestu k vrcholu poměrně jednoduchou… Nejvyšší hora světa!

II. schod - 16:45

… slyším Georgovo volání. A už se objevuje silueta jeho postavy vysoko nade mnou. Jde nějak podivně. Pokulhává. Klopýtá. A už je tu. Noha nevypadá dobře a podle Georgových slov ho silně bolí. Snad není zlomená. Byl by to náš konec. I bez toho nám svaly ochabují a mozek vypovídá službu. Jako v narkóze. Už jsme dost dlouhou dobu příliš vysoko a nedostatek kyslíku se začíná podepisovat na našem těle. Situace nevypadá dobře, začíná se šeřit. Do tábora už se za světla nedostaneme. Bůh nám pomáhej! Andrew

Pod I. schodem - 17:25

Andrew už tyto zápisky nikdy nedokončí. Je to moje chyba! Neměl jsem tolik spěchat. Nohy mi vypověděly službu. Klopýtl jsem a strhl sebou Andrewa. Nevím, kam dopadl, ale neozývá se. Vysoko nad sebou vidím zaseknutý jeho cepín. Stihl jej zaseknout, klučina, abychom nespadli, ale už se neudržel. Jako by nezasekl do skály cepín, ale všechnu svoji důvěru ve mně. A důvěru v tu proklatou horu, v to, že se vrátíme zpět domů. Věřil do poslední chvíle. Zklamal jsem. Andrew byl odborník na kyslíkové přístroje. Bez něj bych to nezvládl. Nebyl příliš dobrý horolezec. A přesto jsem to byl já, kdo udělal chybu! Chybu, za kterou se platí smrtí. Vím to a zaplatím. Už to nebude dlouho trvat. Jen mě mrzí, že už neuvidím Ruth a naše děti. Ale proč musel zaplatit i Andrew? Odpusť, příteli… Georg M.

(volně na motivy života G. Malloryho a A. Irwina, horolezců, kteří zemřeli při výstupu na Mt. Everest)