Předmanželská čistota, sex a jiná tabu

Po několika intenzivních impulsech ve svém okolí jsem se rozhodla napsat a zveřejnit pár svých úvah z oblasti lidské sexuality. Myslím si totiž, že není důvod toto téma nijak tabuizovat. Je to téma velmi široké a hluboké a názory jednotlivých lidí se velmi různí. Proto budu ráda, když to vyvolá diskuze či vás to povede k zamyšlení. A třeba i článků bude časem víc.

____________________________________________________________

Je paradoxní, že ač v naší společnosti přestalo být téma sexu tabu, jen málokdo je schopen o něm otevřeně mluvit. „To přece není pravda, vždyť se o něm pořád někde mluví,“ říkáte si. Ale opak je pravdou. Většinou jde o machrovací kecy, vulgární narážky či dvojsmyslné vtípky, odborné či pseudoodborné rady. Ale kdo je schopný mluvit o sexu otevřeně? - Tak jak ho skutečně vnímá, jak jej prožívá, co si o něm myslí, co ho zajímá? Nejsou toho schopní kolikrát ani dva manželé, případně spolubydlící/spoluspící partneři mezi sebou.

Jak jsme vlastně ve skutečnosti zranění z toho, kolik sexu se veřejně nabízí všude okolo nás, že ani vlastnímu muži/ženě neumíme upřímně vyjádřit své touhy?!

Za posledního půlroku jsem měla několik vážnějších rozhovorů se známými, které se stočily k tématice sexu. Vždy to byli otevření a vnímaví lidé, o kterých vím, že mají za sebou nejednu zkušenost v této oblasti.

Z mého povídání každý z nich vycítil poněkud „jiný“ názor na sex a ty věci okolo. A ve všech byla až hmatatelná zvědavost nad tím, jak to teda vlastně s Radkem máme. Moje povídání byla jedna věc. Na druhé straně ale věděli, že jsme spolu už tak dlouho. Nešlo jim to do sebe. Prostě se ty dvě věci navzájem v jejich zajetém mozku vylučovaly. „Tak spíte spolu, nebo ne? Vždyť jste spolu tolik let?“ – tahle otázka (v jejich podání poněkud vulgárnější) bláznila v hlavě každého z nich. Přesto nikdo nebyl schopen ji říct nahlas. Když bych měla být zcela upřímná, bavilo mě, jak chodili kolem horké kaše. Snažili se to zjistit jakýmkoliv jiným způsobem, jen ne přímou otázkou.

Proč jim to dělalo takový problém?

Nakonec jsem je přestala trápit a otevřeně jsem se zeptala místo nich. Citelně se jim ulevilo, ale přesto byli překvapení, jak můžu něco takového ve vší vážnosti vyslovit.

Na jednu stranu je sex věcí velmi osobní a je pochopitelné, že o osobních věcech jen tak někomu nevykládáme. Na druhou stranu je sex záležitostí naprosté většiny lidí, tak proč se o tom prostě nepobavit, že jo.

Zvláště my křesťané se často tomuto tématu vyhýbáme. Když víme, že budou poslouchat lidi s jiným názorem, už jakoby předem utíkáme od debat namířených na smysl a význam předmanželské čistoty. A tématu sexu a tělesné lásky se vyhýbáme snad ještě větším obloukem. A přitom my bychom měli být první, kdo o tom dokáže otevřeně mluvit. Nemyslím tím, že by každý měl hned do světa vytrubovat detaily ze svého milostného života. (Mimochodem, povšimli jste si někdy té významové souvislosti? Milostný život od slova MILOST. Že by milostný život tedy nebyl o sexu, ale o bezvýhradném přijetí druhého, nezasloužené lásce, daru, odpuštění?) Měli bychom se naučit otevřeně mluvit o čistotě i milování. Nikoli se studem a strachem či posměšně a pohrdavě, ale s úctou, pokorou, jako o něčem krásném, co můžeme jeden ve druhém objevovat. A přitom jako o něčem, co se nás týká a co je přirozené.

Netabuizujme tedy prosím téma předmanželské čistoty, sexu, milování, ale mluvme o něm s radostnou vážností. Vždyť předmanželská čistota, stejně jako sex, jsou nádherným darem Božím a mají své důležité místo a význam v našem životě.