Jsem vděčná svým rodičům za to, že...

11. 4. 2017 14:23

Už je to nějaký pátek, co jsem vyrostla ze svých telecích let a doufám, že to poslední období vzdoru proti rodičům bylo již opravdu poslední. Stále jsou věci, ve kterých s rodiči nesouhlasím a které vnímám jinak. Ale mnohem více mi teď postupně docházejí skutečnosti, za které jsem svým rodičům vděčná... 

1. ... za to, že se ani náznakem nepokoušeli o opičí lásku.

Nenechávali nás ve hrách vyhrávat jen proto, že jsme slabší a menší, nechválili nás za každou blbost, a když se jim něco nelíbilo, narovinu to řekli. Pamatuji se na mnoho třídních vystoupení a předehrávek v hudebce, po kterých jsme dostali upřímnou kritiku. Co se povedlo, pochválili a co se nepovedlo, to uměli vždy dobře pojmenovat a nenechávali to vyšumět do ztracena. Nechválili jen za účast. Někdy to bylo tvrdé, a občas to bolelo, ale naučilo mě to vidět věci, které mají skutečnou cenu. Ukazovali nám, že skutečná láska není totožná se sluníčkovými úsměvy. Ukazovali nám, že skutečná láske je bezpodmínečná.

2. ... za to, že byli pravdiví.

Když jsme někdy museli zůstat bez jejich přítomnosti, nikdy natajňačku neutíkali, ale narovinu se rozloučili, vysvětlili, proč odchází a za jak dlouho se vrátí. Někdy to stálo nějaké slzičky či vztekání, ale nikdy ne kvůli beznadějné panice ze zmizení rodičů. Naučilo mě to, že rodiče mají svůj život, své důležité potřeby a svět se netočí jen kolem mě. Nikdy nám netvrdili, že dárky nosí Ježíšek, nebo že jestli budeme zlobit, odnese si nás čert s Mikulášem. Nelhali ani o tom, jak přichází děti na svět (první základy nezkreslené sexuální výchovy jsem dostala odhadem ve čtyřech letech) nebo co znamená zemřít. Všechno to v nás myslím nezanechalo žádná traumata, a rozhodně jsem kvůli tomu neměla zkažené či kratší dětství. Naopak to budovalo pevné základy důvěry mezi námi. Naučilo mě to, že slovo má velkou váhu a pravda není záležitost názoru. A taky se snažili nekřivit nám pohled na Boha, což doteď považuji za jednu z nejzásadnějších věcí.

3. ... za to, že nás učili nad věcmi skutečně přemýšlet, naučili nás respektovat odlišný názor a zároveň si kriticky vytvářet ten vlastní a umět si ho obhájit.

Celé dětství i dospívání se u nás doma neslo v duchu nekonečných diskusí nad libovolnými tématy, od polemiky nad nesmrtelností chrousta až po skutečně nejednoznačné životní otázky a morální dilemata. Na otázky dávali nejednoduché odpovědi, nehledali povrchní řešení, byli ochotní přiznat nevědomost nebo si na odpověď nechat čas… velmi často se v odpovědích skrývaly další otázky. Zároveň však to samé požadovali od nás. Plně respektovali skutečnost, kdy jsme zastávali jiný názor, ale vždy se ptali a chtěli po nás argumenty a zároveň udávali ty svoje. Požadovali podklady pro různá tvrzení a tak se některé debaty táhly i několik dní a týdnů, přerušované běžnými denními povinnostmi a hledáním v učené literatuře. Oblíbenou zábavou bylo vysvětlování významů cizích termínů, kdy každý řekl, co si myslí, že to znamená, a pak mamka coby sudí vytáhla obrovský Slovník cizích slov a přečetla správný význam. To bylo radosti, když člověk věděl, a když věděl přesněji než rodiče. :-D Naučilo mě to mimo jiné řešit situace racionálně, i když ne vždy se mi to chce dělat. A taky hledat informace, abych svůj názor mohla přiblížit pravdě, nikoli hledat informace, které by mě v mojí pravdě utvrzovaly.

4. ... za to, že mě naučili dodržovat slíbené.

Naučili mě chodit včas, omlouvat se za absenci či pozdní příchod, dodržet, co jsem komu slíbila. Vím, že občas mi to uletí, ale vždy se pak sama za sebe velmi stydím, neboť vím, že tím přicházím o kus cti. Totéž mám potřebu vyžadovat po okolí a stále intenzivněji vnímám, že to vůbec není samozřejmost, přestože je to hrozně důležité pro jakékoliv dobré mezilidské fungování.

5. ... za to, že nás naučili úctě k lidem bez ohledu na cokoliv.

Věčné debaty o bezdomovectví, homosexualitě, cikánech, muslimech, nevěřících, postižených, starých a umírajících (a mnohých dalších), nahlížení těchto problematik z různých úhlů pohledů… a pak především jejich vlastní příklad. To všechno hrálo silnou roli v tom, že umím věci nahlížet různě, umím odlišit pojmenování skutečnosti od jejího souzení a především, že nejsem ochotná naivně přistupovat na jednoduchá řešení.

6. ... za to, že nás učili samostatnosti a nechávali nás natlouct si nos.

Rádi a často vysvětlovali a varovali, ale nikdy za nás nežehlili naše problémy a vždy jsme museli nést následky našeho chování. I přes strach a obavy nás nechávali lézt na stromy, odřít si kolena či spadnout do rybníka, později nás byli ochotní posílat samotné na prázdniny autobusem. Všeobecně řečeno, nebáli se před nás klást překážky, které bylo v našich silách (byť ne levou zadní) zvládnout. Dávali nám důvěru a zpodpovědnost.

7. ... za to, že nás učili odpouštět a omluvit se.

Naučili nás, že odpuštění je akt rozumu a vůle, nikoli emocí, a že odpustit se dá všechno. Učili nás to někdy drsně, ale s velkým důrazem na to, že to nikdo nemůže udělat za nás. Pamatuju si živě jednu nesmiřitelnou hádku sourozenců – když s nimi mamka nepořídila po dobrém, zavřela je oba do kotelny s tím, že s ostatními nemohou být, dokud se neusmíří. Bylo to nekompromisní a "viděno zvenku" to asi vypadalo jako nucení, ale nebylo tomu tak. Já tak postupně více chápala, že odpuštění je naprostá nezbytnost pro funkčnost mezilidských vztahů.

8. ... za to, že nás učili darovat „z nedostatku“ a vedli nás ke skromnosti a radostnému odříkání.

Doteďka vzpomínám na jednu z prvních vzpomínek raného dětství. Probíhala nějaká sbírka oblečení a hraček na misie či uprchlíky z Jugoslávie (opravdu netuším) a maminka mě "nemilosrdně" postavila před (pro mě v tom věku) velmi vážné rozhodnutí, zda se vzdát či nevzdat své nejoblíbenější panenky, zda takový dárek náhodou nemá větší hodnotu než ušmudlaný opovržený medvěd, se kterým jsem si nechtěla hrát... Zejména advent a postní doba nebyly v žádném případě obdobím rodičovského zákazu sladkostí a podobných lákadel. Nepřestalo se jezdit na návštěvy k babičkám, které nás zahrnovaly cukrovinkami, sem tam se koupily sušenky ke kávě a v adventním kalendáři se i přes předsevzetí nejíst sladké občas objevovaly sladkosti. Rodiče nás nezbavovali drobných pokušení a lákadel, ale pomáhali nás motivovat chutě překonat, dodržet a radovat se z našich dobrovolně stanovených předsevzetí.

9. ... a svému taťkovi jsem hodně vděčná za to, že ve mě rozvinul orientační smysl.

Během výletů do přírody i města náš čas od času zastavil s otázkou, kterým směrem si myslíme, že je náš domov. Naučil mě pracovat s mapou, všímat si orientačních bodů v terénu přírody i města a podle nich se pohybovat... a pak podporoval rozvíjení těchto věcí, když jsem začla skautovat. Dnes proto nemám problém orientovat se v terénu podle mapy i když není zorientovaná dle severních stran, jet bez mapy i do cizího velkého města a neztratit se tam, nebo se v případě zabloudění zase rychle najít. Nebo bez větších obtíží projít neznámou noční krajinou.

10. Jsem vděčná svým rodičům za to, že liberální část výchovy uměli nasměrovat tak, aby nám tím ukázali v čem tkví podstata svobody, a konzervativní neústupnou část výchovy směrovali tak, aby nám tím ukázali, co je v životě to skutečně důležité.

Jsem vděčná svým rodičům za to, že mě vychovávali takovým způsobem, že nepociťuju potřebu se vůči tomu jakkoliv vymezovat, naopak už se velmi těším na to, až nastane ten čas, že k nim budu chodit pro rady. Myslím, že to nebude trvat tak dlouho...

Zobrazeno 4287×

Komentáře

Klára Fremlová

Jsem sestra autorky článku..:) a nikdy bych to co je v článku neuměla tak dobře sformulovat, ale plně s ním souhlasím. :)

Hrabosh

@Lidilidi Bod 2 je spravny, souhlas. To, o co mi slo, jsou takove ty veci, ktere dnes spousta rodicu velmi resi prave ve vztahu k tomu, jak byli vychovani. Napr. fyzicke tresty - naprosto zadne? jak moc pouzivat autoritu - obcas neco podat rozkazem nebo neustale vysvetlovat? spolecne spani nebo uceni ditka samostatnosti? (jde mi stale o deti do cca 3 let). Na tohle si troufam rict, ze neni jednoznacna odpoved vzhledem k vychove v dobreho cloveka.

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio