O mateřství bez dětí a živém betlémě.

20. 12. 2017 13:00

Začaly mi výrazněji vypadávat vlasy. Po chvíli přemýšlení mi to dochází. Jsou to tři měsíce od porodu. Čas bilancovat. Jedna z důležitých otázek, které momentálně řeším.

Jak být maminkou bez dítěte?

Vypadá to jako zbytečné hledání neexistující věci. A ne, opravdu to nedělám proto, že bych měla potřebu si sypat sůl do ran nebo něco podobného. 

Těhotenství a porod byl pro mě jakousi přirozenou iniciací. Ať chci nebo nechci, matkou jsem se stala a jako matka se cítím. A smrt dítěte na tom nic nemění. Nelze to vymazat, odstřihnout. Ale je vcelku přirozené, že se těžiště rozhovorů od témat těhotenských, porodních a šestinedělních vrátilo zpět k pracovním záležitostem a jiným aspektům života. Přesto jakási potřeba žít své mateřství přetrvává.

A tak mě to nutí hledat hlubiny a podstatu mateřství jinde, než u pokaděných plínek, rozhrkaných kočárů a probdělých nocí. Doufám, že i tento rozměr mateřsví budu mít možnost jednou zakusit, ale teď nezbývá, než se spokojit s tím málem co je... Málem? Vlastně ne. Není to málo. Je to úkol větší, než by si jeden představoval. Možnost objevit opravdu do hloubky věci, které by mi dost možná mezi hromadami dupaček zcela unikly.

Mateřství prožívám osobně. Na hřbitově. Při vití věnců, zapalování svíček a vymýšlení květinové výsadby na jaro, až sedne ten kopec hlíny. Vždycky nás velmi potěší jakékoliv změny na hrobě, vypovídající o tom, že nejsme jediní, kdo za ní jezdí. Skvělé! Stále nás všechny přitahuje k Bohu, tak jak to správní svatí vždycky dělali a dělat budou. Většinou to totiž vždycky spojíme s návštěvou baziliky, zasvěcené setkání Panny Marie se svatou Alžbětou. Představuji si, že to není náhoda.

Mateřství žiju skrze vztahy s druhými. Povídání, otevřenost, slzy a vtípky - i ty velmi černé. Jsem opravdu velmi vděčná za to, že není málo těch, kteří odchod Alžbětky neberou jako konec. Pro něž to není tragédie. Pro které její život pokračuje dál, mnohem plněji. S těmi je mi nejlépe, s těmi se opravdu cítím jako máma, neboť mě sami jako mámu berou. Žádné tajnůstkářství či šepot za zády. Nejen vysdílení osobních prožitků a slzy, které nemusíte potají utírat, ale především naprosto normální rozhovory, občas okořeněné černým humorem na Alžbětčin účet. Myslím, že to s námi nemá lehké... Ale je nad věcí, "v plnosti", takže věřím, že to chápe a směje se taky.

Rozhodla jsem se vyrobit novou postavičku do našeho Betléma. Postavičku děvčátka Alžbětky. Snad to není jen sentiment. Ráda bych postupně přidávala i figurky dalších členů rodiny či přátel "na druhém břehu" a vytvořila tak "živý Betlém". Aby tu s námi o Vánocích byli a náš betlém nebyl jen zaprášenou vánoční ozdobou. Aby tyhle figurky pomáhaly tvořit jakousi spojku mezi námi a narozeným Betlémským dítětem. Aby pomáhaly žít naplno naše pozemské vztahy a ukotvit je v Bohu. Abychom na naše zemřelé intenzivněji vzpomínali a pomáhali jim stát se součástí církve vítězné.

Mateřství se snažím rozvíjet v Bohu. Viditelně i neviditelně. Ale většinou skrytě stejně tak, jako byl skrytý Alžbětčin život. Inspiraci pro cestu mateřství ve vztahu k Bohu čerpám především u Panny Marie, v tom, jak "to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom". Takže taky rozvažuju. Ponejvíce o Mariině návštěvě Alžběty a dvou situacích, kdy měla své dítě v náruči - v Betlémě a pod křížem. Všechny tři prodchnuté jejím "Staň se mi podle tvého Slova". Tam byl Bůh Marii velmi blízko a tam se do něj Maria odvážila plně ponořit. Přesně tam čerpám sílu znovu a znovu říkat Bohu "ne má vůle, ale tvá vůle se staň", neboť toužím stále znovu zažívat Jeho tak těsnou blízkost a z ní pramenící pokojnou radost. Ve spoustě věcech najednou vidím, jak Bůh promlouvá, jak je s námi a jak nás vede. V každém rozhovoru vloží druhému do úst větu, která dá odpověď na novou otázku, na kterou jsem se kolikrát ani nestačila Boha zeptat. Liturgické texty najednou nabývají jiných významů a Duch Svatý dává porozumět věcem, které se předtím zdály nelogické a nesmyslné... A tak se snažím vše zachovávat v srdci a rozvažovat o tom.

Stejně jako život Alžbětky pokračuje po smrti v Bohu, tak i moje mateřství v Něm dále trvá. Objevuji, že své mateřství a svůj vztah k dcerce můžu budovat dál skrze obnovování živého vztahu s Bohem, tak jako nám v tom byla vzorem Maria. V Něm mám naději, že láska, která vykvetla v našem srdci, bude dále zrát a jednou přinese plody.

Zobrazeno 4424×

Komentáře

Ferenc

Postavičky do Betléma jsou dobrý nápad ;)

Marťule

Dekuji za podnetny clanek..

langer-hans

Díky moc!

LidiLidi

@Ferenc: Není to nápad úplně z mojí hlavy. Slyšela jsem před nedávnem od přítele povídání o starém muži, který si takovýto betlém vytvořil a jeho rozestavování vždy trvá půl dne, neboť bere postavičky jednu po druhé, vzpomene na lidi, které představují a modlí se za ně. Hrozně mě to oslovilo a rozhodla jsem se to započít taky.

Jaroslav Rašovský (Famon)

Díky za krásné svědectví života z víry. Je velikým povzbuzením i pro mne samotného. Ve spolupráci s Boží milostí jsi se stala za krátkou dobu takovou matkou, jakou se mnoho žen nestane ani za celý život.

Krasnazena

Díky za sdílení, Lidu

Ferenc

@Famon: Járo to je trefný

langer-hans

Ad komentáře výše.. Vlastně jsi měla taky štěstí, že jsi na ni nebyla nikdy zlá, nebo že jsi nevybouchla a žes pak nelitovala toho, jak jsi se k ní chovala... To je bohužel aspekt, kterej je v mateřství dost bolavej.

LidiLidi

@langer-hans: Myslíš, že by nebylo co si vyčítat, čeho litovat? Že člověk během těhotenství vůči dítěti nijak nehřeší? Že by nebyla možnost litovat a vyšítat si, že jsem si po porodu nevšimla, že mi v náručí přestala dýchat? Tohle ale na té situace nic nezmění a proto to prostě nedělám (nedělám to ne proto, že by si nebylo co vyčítat, ale proto že to nevede k ničemu dobrému a tak jsem si to zakázala).

Hrabosh

@LidiLidi Nikdy jsem neměla pocit, že bych v těhotenství hřešila vůči dítěti. Co tím myslíš? (klidně hrubý nárys nebo sz)

terre-eau

@LidiLidi: Aj keď o súcit zrejme nestojíš, sú-cítím s Tebou. Úprimne. Tiež som prišla o dieťa. Avšak nápad s postavičkou do Betlehema mi príde dosť podivný. Akokoľvek zbožný a pravdivý sa može javiť, pre mňa je známkou silného traumatu, ku ktorému sa snažíš zaujať postoj. Na Signáloch sa prezentuješ ako silná osobnosť, akokoľvek to je, prosím, dovoľ si byť v tejto veci slabá.

langer-hans

@LidiLidi myslím spíš chování spojené s vlastní slabostí a omezeností, na který se dá zapracovat. Nechci se pouštět do debaty "co by, kdyby..." Ale chápu, cos myslela.

LidiLidi

@Hrabosh: Nebudu se tu veřejně zpovídat a nechci ani zobecňovat, aby to někdo nepochopil špatně. Je to záležitost velmi individuální. Jako letmý příklad, co si dokážu představit: myšlenky na to,zda to dítě chci; lenost v úpravě a dodržování vhodného jídelníčku; zbytečné riskování atd.

@terre-eau: Jak jsem již psala, nápad s betlémskými postavičkami není z mojí hlavy. Je to nápad jednoho starého muže, o kterém mi vyprávěl kamarád, a já se jen rozhodla ho realizovat taky. Alžbětka vznikla jako první, protože je nám nejblíž. Ohledně toho ostatního ti napíšu osobně.

langer-hans: Rozumím. Díky.

Leňouš

@LidiLidi: děkuju moc za nápad s betlémem, zítra budu stavět betlém a vložím tam našeho tátu a kmotřenku...
@terre-eau: Co člověk, to názor ale : ten nápad není podivný, ba naopak.. S těžkou ránou se každý vyrovnává po svém..Vzpomeň si na to, co pomohlo Vám v těch těžkých chvílích..možná váš postoj se bude zdát podivný..
A taky... akokoľvek to je, prosím, dovoľ si byť v tejto veci slabá...Nemyslím si, že @LidiLidi dělá ze sebe to, co není, dělá na oko jak to zvládají..Každý truchlí po svém, každý potřebuje jiný čas.Moje kamarádka pochovala zcela nečekaně manžela, všichni okolo jsme se hroutili, ale jeho žena byla a je nadále vyrovnaná, smířená, odevzdaná.. Neříkám, že byla happy a neplakala..Věřím tomu, že @ LidiLidi je vnitřně silná a promodlená žena a působí tak i navenek.

Leňouš

A naše spolčo se za její Alžbět a rodinu modlilo a nadále modlí.. . A když průběžně od nich přicházeli zprávy, tak jejich " příběh " s Bětkou byl pro nás všechny silným a hlubokým svědectvím....

LidiLidi

@Leňouš: I vy? Děkujeme, i my se modlíme za všechny, kdo se modlili za nás. Jak jste se k tomu dostali? Kdo od vás nás zná nějak osobně? Tuhle cestičku asi takhle z hlavy nedokážu vydolovat...

Dáška Mojžíšová

Liduško, to je nádherný článek! :) Děkuju Ti za něj! Myslím, že nejen Alžbětka, ale i vy s Radečkem vydáváte stále neskutečné svědectví víry, které pro mě osobně je obrovskou inspirací. Přeju vám požehnané Vánoce!! :) +++
P.S: Nevadí, když bych chtěla článek sdílet? :)

LidiLidi

Dáška-el: Nevadí, prosím jen s přidanou prosbou o modlitbu za nás, naše blízké a všechny, kteří nás svou modlitbou provázejí. Však víš. I tobě a všem ostatním radostné Vánoce plné Božích milostí.

Dáška Mojžíšová

Jasně Lidu, neboj, myslím na Vás :) ...a nejen já!! ;) Opatrujte se. :)

Dominik Spudil

Dík za připomenutí :) každou chvíli se mi něčím připomene CSM a to období kolem toho, nabité Boží milostí jak autobaterie! :) Už si sice moc často nevzpomenu, ale ještě někdy si v modlitbě dodám něco jako: ,,Bětuško, dohlídni na ty tvoje dva tady dole." :D
Požehnané svátky,
Daktyl |- U U|
PS: Nesmějte se, tenhle profil mám od dětství a nevím, jak změnit všechny ty... staré věci :D

Zobrazit 20 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio