Je tady červenec a k němu neodmyslitelně patří letní tábor. Je to pro mě tak silné spojení, že jsem si to nemohla odpustit ani jako těhotná. Ani vloni, ani letos. A protože z rodného skautského oddílu jsem se stáhla do ústraní, abych umožnila vyrůst zde novým, mladším vedoucím, velmi rádi jsme s manželem přijali nabídku vypomáhat v kuchyni svitavským skautům.
Vloni sháněli kuchařský tým pro tábor svého chlapeckého oddílu a mě, jako jediné ženě, bylo velkou ctí nahlížet celých 14 dní pod pokličku toho, jak se vaří chlapecký skauting. A že to šmakovalo! Navíc jsem si odtud odnesla zkušenost vaření pro tři děti s dietama kvůli alergiím na nejrůznější potraviny - zpočátku s velkým respektem a dost vyděšeně, ke konci už s přehledem a lehkostí, že to vlastně zas tak těžké není, když člověk ví, jak na to.
Letos se ve Svitavách rozhodli pro uspořádání střediskového tábora i s účastí dívčího oddílu, a tak těch účastníků rázem mělo být 80. Na mě, preferující komorní tábory s téměř rodinnou atmosférou, už poněkud nekomfortní počet. Začátek třetího trimestru byl pro mě výhledově velkým otazníkem, ale mělo to být jen na týden (druhý týden pokryla druhá kuchařská parta) a vařit pro 80 lidí prostě byla výzva... a kdo mě znáte, víte, co se mnou tyhle výzvy dělají. Navíc vidina vypadnutí z rozpálené Olomouce do stínu lesa a výměna drnčícího pracovního telefonu za žití přítomným okamžikem byla pro mě tak lákavá, že šel všechen možný diskomfort nakonec stranou. Nakonec jsme tedy s manželem přecejen přikývli.
Naši nejbližší to přijímali všelijak, a tak jsme to radši moc nepřibarvovali, nerozpitvávali a nechali každého, ať si o tom myslí, co sám chce. Já jsem měla nakonec největší respekt z toho, že dětí z dietami pro letošek přibude a bude jich celkem 6. Když jsem si pak detailně přečetla, které dítě má s čím problém, šla jsem do kolen... no, uznejte sami:
1.) Diabetik - jak jsem zjistila, ten může téměř cokoliv, ale musí si hlídat pravidelné časy jídla a přesné jednotky přijímaných sacharidů v potravě, aby jich neměl málo, ani moc.
2.) Alergie na lepek a pšeničný škrob - takže nemůže jen tak ledajakou bezlepkovou potravinu.
3.) Alergie na lepek, pšeničný škrob a histaminy - tady vás jako kuchaře na úvod "potěší" informace, že každá potravina histaminy obsahuje, takže se vlastně soustředíte zejména na to, zda jich obsahuje moc a nebo málo a celé to zpestřuje skutečnost, že u každého histaminika to je trošinku jinak... Velmi zjednodušeně řečeno se ale dá říct, že jsou vysoké požadavky na čerstvost potravin (nic přezrálého, konzervovaného, zavařovaného, žádná éčka, barviva a jiné chemikálie).
4.) Alergie na drůbeží maso - všechno ostatní může? Vajíčka taky? No báječné. Takže hlídáte jen maso a veškeré uzeniny. Jo a taky pozor na bonbóny - ty želatinové můžou něco drůbežího obsahovat!
5.) Autoimunitní onemocnění jater - největší problém jsou jídla těžká pro trávení, zejména nadýmavé potraviny a kořeněná jídla. Kvůli kortikoidové léčbě nutnost eliminovat tuky v potravě a třešničkou na dortu je omezení cukrů jako prevence vzniku cukrovky.
6.) Silná alergie na laktózu, slabší alergie na lepek a histaminy - alergie na laktózu tak silná, že i kontakt přes kůži může být velký problém. A to byste nevěřili, v čem všem ta laktóza je schovaná - dokonce i v potravinách, které vám na etiketě z přední strany tvrdí, že laktózu neobsahují. A když už vyeliminujete laktózu, musíte samozřejmě hlídat i to ostatní. Máte pocit, že vám toho moc k jídlu nezbývá? Tak to je správný pocit ;-).
Suma sumárum, když jsme si to dali dohromady, nenašli jsme jediné jídlo, které by všech těch 6 dětí dohromady mohlo jíst. V praxi to tedy vypadalo tak, že kluci vařili těch 70-80 porcí a já si vařila vždy 3-6 různých porciček pro tu moji "správnou šestku". Velkým štěstím pro nás byli perfektní rodiče těchto dětí, kteří rádi nabalili hromadu jejich speciálního jídla, byli ochotní předem i v průběhu konzultovat jídelníček a kdykoliv poradit, a někteří navíc co 2-3 dny jezdili na tábor s čerstvým jídlem či pečivem pro své ratolesti.
Byla to pro mě intenzivní nová zkušenost.
Snad nejhorší to bylo s maličkou holčičkou alergickou na laktózu, kde hrozilo, že i po tom, co by jen sáhla na sýr, nebo snědla kousek obyčejného chleba, tak nám tam celá oteče zvenku i zevnitř a záchranku snad ani nestihneme zavolat. To si člověk dává fakt majzla, co jí předloží k obědu. S maminkou jsme se potkaly osobně a měly možnost spolu pohovořit detailněji... Byla neskutečně vděčná za tu možnost, aby její dcerka na táboře byla (a ta holčička snad ještě dvakrát tolik). Neodpustila jsem si opatrnou otázku: "A čím to, narodila se vám předčasně?" Maminka pokrčila rameny a řekla, že je narozená úplně normálně a prostě to tak má od narození, ale že teď už je to naštěstí dost stabilizované, vždyť před dvěma lety bylo nemyslitelné, že během letních veder vůbec jen vyjde z domu, neboť jí ani nefungovala termoregulace a trpěla na šílené ekzémy atd. No potěš, myslela jsem si v duchu.
V tom týdnu jsem měla možnost s těmito dětmi a zejména se zmíněnou nejmenší slečnou navázat intenzivnější vztah a jak je tak člověk trochu měl možnost poznat a sledovat, zjistil, že jim sice bylo ubráno v téhle oblasti, ale o to víc jim bylo přidáno jinde. Nejvýraznější byla ta obdivuhodná radost ze života, která z nich čišela, čistá a ryzí radost z obyčejných věcí, kterými my zdraví máme tendenci opovrhovat či je vůbec nevidět...
Jsem vděčná za tuhle malou zkušenost a i příště ráda kvůli obyčejné dětské radosti překročím svoji komfortní zónu a naučím se novým věcem. I když možná mnozí kolem nechápou ten "hazard" jet ve třetím trimestru na tábor, já vím, že to pro mě ani mrně žádný hazard nebyl a naopak mi to v mnohém prospělo. A hlavně kvůli těm dětem... prostě a jednoduše... stálo to za to!
Poslední řádky tohoto článku bych proto ráda věnovala těm z vás, kdo třeba máte děti s jakýmikoliv zdravotními problémy. Věřím a chápu, že je to těžké a že to do jisté míry může být pro vás všechny hendikep. Ráda bych vás ale povzbudila k radosti a odvaze nehledět jen na ty nevýhody, ale hledat v dětech to krásné, to geniální, hledat všechno to, kde jim narozdíl od druhých naopak bylo přidáno. Dopřejte svým dětem, aby zažily, že jsou pro vás krásné a dokonalé i ve své nedokonalosti a nenormálnosti. A obklopujte se lidmi, kteří tohle uvidí stejně jako vy. Není to iluze ani milosrdná lež. Je to pravda, jen není vždy zrovna lehké ji pod rouškou nemoci vidět.
PS. Já kečup ráda nemám.
Pravda, základní suroviny jsou nejlepší, i já na to docházím :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.