To se takhle probudíte uprostřed noci a v ložnici máte dva cizí muže v černém.
Manžel na stáži v zahraničí, já sama doma s nemocným prckem, a najednou tohle... Ehm, vlastně teď už vůbec netuším, jak jsem přesně reagovala, co bylo to první, co jsem řekla. Ale jistě vím, že jsem poměrně vklidu vstala z postele s tím, že důvod jejich návštěvy půjdem řešit do obýváku, ať nevzbudime Toníka. A nenapadlo mě, že by to taky mohlo být přepadení - to se totiž zcela určitě stává jenom ve filmech.
Byla to policie.
A protože jsme čas od času zvyklí policii volat na sousedy o patro výš, tak mě to v první chvíli vlastně až tak nepřekvapilo - to až v druhé vlně, kdy mě napadlo, jak se vlastně mohli dostat do bytu?
Měli jsme otevřené vchodové dveře a zavolal je soused.
A teď se konečně vraťme o kousek zpátky. Jak k tomu došlo a co se vlastně stalo?
Bylo okolo desáté, když jsem dokoukala Star-dance a unaveně si uvědomila, že je potřeba ještě vynést odpadky. Obvykle tuhle činnost dělá manžel, ale ten odjel do Německa, a já to odkládala, až to dospělo do opravdu nevyhnutelného stavu. Musím. Nakonec to ani nebolelo. Spokojeně jsem se nadechovala čerstvého nočního vzduchu a ani se mi nechtělo zpátky k tomu marodovi. Po týdnu srážení jeho nočních horeček nejrůznějšími procedurami jsem se cítila tak vyčerpaná...
Prázdné koše jsem flákla do kuchyně s tím, že to dodělám ráno, honem vyčistila zuby, napsala manzelovi na dobrou noc poslední zprávu a šla do hajan.
Že bych špatně zavřela dveře od bytu, to mě ani ve snu nenapadlo. Pravda, občas to ty dvere dělavaji, že se nedovřou, zvlášť zavírá-li nějaká návštěva. Ale že by se to stalo mě? No a soused se v noci vracel domů a všiml si toho. Kočárek nebyl na chodbě (ohleduplně jsem ho schovala ze společné chodby, aby nezavazel, když jsme teď stejně furt zavření doma), tak si myslel, že jsme pryč a někdo se k nám vloupal. Třikrát zvonil, bez odezvy. (Třikrát? Mě, kterou probudí každý Tonikuv povzdech a zachrčení? Inu, stane se a probdělé poslední noci udělaly své.)
Takže zavolal policii.
A zbytek už vlastně znáte.
Poučení na závěr? Nikdy, ale opravdu už nikdy si nebudu dělat srandu z manžela, že je paranoidní, když večer kontroluje dveře a zamyká! Dělá to totiž přesně kvůli tomuhle. Tímto se mu veřejně omlouvám.
A respekt sousedovi, že neprojde lhostejně kolem, ale danou situaci řeší!
Jojo, náš soused, to je kabrňák.
Vy jste se v první reakci strachy nepos*ala?
Ne, a udivuje mě to zpětně stejně jako vás, Romane.
Ale pos*al se Toník, nicméně to nejspíš nesouviselo. Prostě se jen vzbudil, a jak už to tak děti po probuzení dělají, tak než znovu usnul, stihnul do plinky poradny dáreček.
@LidiLidi: :D ten poslední koment je vážně k popukání :D
Ještě že to tak dobře dopadlo.
Je to hezky napsané. Jen...jste mi připomněla. Přepadení se bohužel nedějí jen ve filmu. Takové malé "přepadeníčko" jsem zažila, když jsem brigádničila v obchodě, kde mi naštěstí vzali jen pár stovek. A cca před půl rokem jsem zloděje načapala přímo u nás v domě na chodbě. Nebyl to příjemný pocit. Po obojím jsem děkovala Bohu, že nikoho dotyční nezranili.
Lidu, to že je Radek paranoidní neznamená, že ho nesledujou. :-D
@Majkiki: Nejsem naivka a je mi jasné, že se přepadení dějou i mimo film. Byla to snaha o vtip. Snad i proto jsem byla ráda, že to soused řešil takto, a ne jen přibouchnutim dveří nebo vůbec.
@LidiLidi: Asi mi to zas tak vtipné nepřijde, když jsem to na vlastní kůži zažila. Ale možná v téhle věci postrádám trochu nadhledu.
@majkiki: Já taky nevtipkovala o tvé situaci, ale o té svojí. Jestli ti je to nepříjemné, tak se omlouvám, ale měnit to v článku nebudu.
@LidiLidi: To myslíte vážně? Domníváte se, že si myslím, že vtipkujete o mojí situaci? Připadá mi hloupé už jen to, že to musím negovat. To si opravdu myslíte, že jsem tak hloupá? (Mimochodem, jak jste na to přišla?:D)
Ne, nemyslím si, že vtipkujete o mojí situaci.
A jste-li s tím spokojena, nepřepisujte nic, ani jsem to přece po vás nechtěla a ani nechci. Jen jsem měla potřebu se k tomu ze svého pohledu vyjádřit (od toho jsou přece komentáře), a ne nechtěla jsem tím naznačit, že jste naivka.
Ano, mé tvrzení, že vtípky v mém článku nejsou o vaší situaci, je zhruba stejně zbytečné jako vaše upozornění, že přepadení se nedějí jen ve filmu.
Nedomnívám se, že jste hloupá, stejně jako vy se nedomníváte, že jsem naivní.
Nechcete jít od toho? Ať se nezacyklíme.
Chci to jen ještě osvětlit, přijde mi, že jste si to vy vzala nějak osobně a nechápeme se. Opravdu se cítíte dotčeně, že mi váš vtip nepřijde vtipný?:) Nebo že jsem napsala, že se takové věci nedějí jen ve filmu?
Mimochodem, já se dotčeně vaším článkem necítím. Spíš mě překvapil váš následující komentář.
To upozornění, že se přepadení nedějí jen ve filmu jsem nemyslela nějak útočně proti vašemu článku nebo snaze o vtip, to byla jen moje reflexe. Píšu tam "Jen...jste mi připomněla." A článek vám ještě k tomu chválím.:D
Nechcete taky projevit trochu toho nadhledu, když ten nadhled vyžadujete ode mě?
Mimochodem u mě by se snad ta ztráta toho nadhledu, zvlášť když to sama připouštím a píšu, dala možná i pochopit ne?
Těžko se zlobit, když člověk, který zažije povodně nedocení vtip nebo narážku na velkou vodu?
Asi o to nestojíte, ale chtěla bych jen ještě malilinko rozvést svoji zkušenost, i když pod vtipným článkem trochu kontrastuje.
Já jsem se potom našem vloupání taky smála, ale úlevou a vděčností, že se nikomu nic nestalo a vlastně se ani nic neztratilo (i když to je proti tomu prkotina), ale mrazí mě z toho dodnes.
Když proti vám vyběhne lupič, maskovaný chlap, v šeru průjezdu s instalatérským klíčem v ruce a snahou se za každou cenu probít na svobodu a vy máte nahoře spícího novorozence a batole, to člověku panečku zatrne. No...kdybyste někdo chtěli námět na thriller, dejte vědět, kromě této, mám ještě pár jiných historek do zásoby.:D
Ale no tak, holky... hlavně v míru :-)
Já bych zase potřeboval v nějakém filmu upíchnout scénu, kde se nahánějí nějací chlápci a jak běží, zatáhne ten první za páku sklápěcího kontejneru plného ledového salátu a ten druhý hodí lištu v té změti kutálejících se hlávek.
reklama: https://www.boels.cz/assets/modules/products/vyklapeci_kontejner_big_1.jpg
@deFlegmatique: S tím neuspěješ, to je moc klišé. Vymysli si něco lepšího.:D
ředkvičky
No konečně, s tím už by se dal dobýt Hollywood.:D
@majkiki: "Opravdu se cítíte dotčeně,.." Ne, necítím.
"...když ten nadhled vyžadujete ode mě?"
Kde ho po vás vyžaduji?
"Těžko se zlobit, když člověk, který zažije povodně nedocení vtip nebo narážku na velkou vodu?"
A těžko se zlobit, když člověk, který zažije povodně sám vtipy a narážky na velkou vodu dělá.
@LidiLidi: Tak nic. Pěkný den.;)
Jojo a přesně o tom jsou ty maličkosti v životě.
Sice to v první chvíli vypadá zvláštně, ale později se to náramně hodí.
Já taky každý večer před usnutím kontroluji a zamykám hlavní dveře. Nikdy nevíme, kdy zámek přestane fungovat a dveře se nedovřou.
Proto je dobré se nalidi dívat s pochopením a nikoli s ejim vysmívat (myslím ohledně jejich důslednosti a péči o prevenci).
Mě ani sousedům mé nedovřené dveře od bytu nevadí. Je sice pravda, že potom ode dveří táhne víc ale aspon je v bytě čerstvo. Bydlím v 5 patře a tak vysoko se nikomu po schodech nechce.
Vidím, že Tebe jen tak něco nerozhodí. Respekt!
Koho? Mě? Dík!
Ne :-p
@Heléné: Já jsem na to celoživotně trénovaná :-D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.