Na širý kraj vůkol padl bílý sníh, je slyšet čistý dětský smích a já pohádkovým večerem se tiše kradu ze vsi ven dál do lesa, jenž zapomíná staré křivdy a uzdravuje to, co člověk neuzdraví nikdy. Obzor plní lehká záře nachová a mléčná mlha v sobě…
V opilém městě se místo ledových vloček slzy deště vpíjí do šlépějí černých koček, které se nevrátily ke svým pánům, by v tichosti unikly chřtánům vlastní nekonečné bezradnosti. Přetichounké písničky zpívá drobný ptáček, a namyšlené nóbl paničky…