Zažili jste někdy situaci, kdy sedíte ve škole, posloucháte výklad vyučujícího a najednou cítítě, že to je přesně to, co vnímáte, že je na světě naprosto úžasné a nepopsatelně krásné? Najednou vám přejíždí mráz po zádech při jeho slovech a cítíte podivné vzrušení z nových věcí, které se dozvídáte, ale které vlastně někde hluboko v sobě už dávno máte.
Já tyhle okamžiky znám velmi důvěrně, často v souvislosti s tématy fungování přírody, krajiny a těchhle věcí (chápu, že pro většinu z vás to asi nebude to pravé, ale pro mě ano), kdy naprosto žasnu nad dokonalostí Božího stvoření.
Včera za mnou po takové přednášce přišel vyučující a podával mi knížku, ze které při přednášce četl pár zajímavostí, se slovy: "Slečno, myslím, že by se vám ta knížka mohla líbit, půjčte si ji a příště mi ji vrátíte." Trochu mě to překvapilo a nezmohla jsem se na víc než tiché "děkuju". Tak trochu se mi vedraly slzy do očí, vyměnili jsme si potutelný úsměv a já si jsem naprosto jistá tím, že mi naprosto rozuměl, byť jsme si nic víc neřekli. Chvíle podivného souznění a mojí vnitřní radosti...
Dnes v ráno jsem otevřela knížku a hned slova prvního odstavce úvodu mi vykouzlila úsměv na tváři (postní čtení pro mě šité na míru ;-)):
V myšlenkovém světě středověku hraje zahrada významnou roli. Protože člověk středověkého Západu je coby křesťan ve svém myšlení utvářen a ovlivňován především Biblí a jejími výklady o učení církve, je třeba hledat stopy představ o zahradách nejprve v náboženských pramenech. Středověký člověk věděl, že dějištěm těch nejslavnějších biblických pasáží je zahrada - začátek je při stvoření světa v ráji, novozákonní evangelia pak dosahují dramatického vrcholu u Ježíšových smrtelných úzkostí v zahradě Getsemane a při ukřižování; Ježíšova hrobka, která se velikonočního rána ukáže jako prázdná, se nachází v zahradě. Marie Magdaléna považovala vzkříšeného Ježíše za zahradníka. Společně s repertoárem konstantních motivů (topikou) biblické Písně písní, v níž se nachází mj. pro středověké chápání zahrady tak důležitá zmínka o "hortus coclusus" (zahrada uzavřená) - tento obraz byl po dlouhá staletí vykládán jako symbol panenství Mariina -, představují tyto texty živnou půdu pro alegoricko-náboženké představy, kterí středověké zahrady doprovázejí od samých počátků.
(Šimek, J.: Zahradní umění Piera de´Crescenzi. 2007)
Jen mě mrzí, že knížku nestihnu do příštího týdne celou přečíst ani kdybych kvůli tomu nespala :-D.
To je paráda, Liduško. Právě jsem zjistila, že ji mají v Lednici v knihovně, tak se na ni jdu hned podívat.:)
A přesně vím, o jakém pocitu mluvíš. Je to okamžik, kdy něco pochopíš rozumem, intuitivně procítíš, že je to pravda, a ještě k tomu pocítíš, že to udává směr Tvojí cesty. Ten pocit se nedá vyjádřit slovy. Je to dokonalé a geniální.
Vystihla jsi to uplně přesně, dalo mi dost práce popsat ten pocit..ale to tvoje pojmenování je takové elegantní. Jinak zmiňovaný vyučující byl docent Šimek z ústavu biotechniky zeleně, možná ho znáš ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.