Setkání mládeže

Možná jste zaregistrovali, že se má konat celostátní setkání animátorů. Někteří tam možná dokonce plánujete jet.Celkem by mě zajímalo, co si o těchto akcích myslíte, jakou s nimi máte zkušenost. Dovolte, abych vyslovila svůj názor. Předem upozorňuju, že je to můj osobní pohled na věc, nikomu jej nevnucuju a zároveň jsem ochotná ho přehodnotit.

Pravidelně se konají akce jako světové, celostátní, diecézní a děkanátní setkání mládeže, větší setkání dětí, minifory pro ministranty, celostátní a diecézní setkávání animátorů a spousta dalších. Vzbuzuje to ve mě otázky, jaký důvod tyto akce, tato setkání mají. Co je jejich cílem? Proč se konají? Co mají přinést? A co opravdu ve skutečnosti přinesou? Má to nějaký smysl? Pokud ano, v čem?

Asi se nabízí především důvod "duchovního nakopnutí", silného impulzu způsobeného vysokou koncentrací věřících lidí. Nechci to v žádném případě nijak zpochybňovat, protože takovéto duchovní nakopnutí (ať už je způsobené čímkoliv) může být pro každého z nás dost důležité, i já s ním mám své zkušenosti.

Osobně mám ale zato, že je v tomto směru jaksi "přeakcováno" a aktivní každodenní život mladých ve farnostech se přesto (nebo právě proto) příliš nekoná. Asi je to dost různé podle místa, kde kdo žije. Ale fakt mi přijde, že 4x do roka děkanátní setkání dětí a mládeže, do toho 1-2x setkání ministrantů, sem tam setkání animátorů a každý rok jedno větší setkání (diecézní, celostátní, světové) je dost. Ptám se, jestli to dokonce není příliš. Do organizace takhle velkých akcí se vráží spousta energie, která má pouze jednorázový, velmi krátkodobý účinek. Spousta mladých lidí si zvykla objíždět tyhle akce, ale na aktivní život ve farnosti celkem kašle. Spousta mladých se raději seznamuje s cizíma, novýma lidma, než aby budovala kvalitní vztahy s lidmi blízkými. Ona je to totiž tak trochu otrava, piplat se každý týden s malou skupinkou dětí/ministrantů/mládeže. Na takové megaakci je program pro vás přichystaný a nebo ho chystáte sami ale jednorázově. Cizí kámoši, které vidíte jednou za čas a užijete si s nimi pouze suprové chvíle plné smíchu a sminimem konfliktů jsou taky mnohem atraktivnější, než spolužák ze školy s kterým se občas poperete, nebo ministrant co chodí neustále pozdě. Stačí trocha krátkodobé silné dávky vložené energie a efekt se velmi rychle dostaví. Situaci, kdy nadšení za nějakou dobu vyprchá už nikdo nevidí, nikdo se tím nechce zabývat, takže ty problémy už si vyřeší každý sám...

Slýchávám argumenty: "Víš, u nás ve farnosti nikdo moc není, takže jezdím aspoň na takové akce." Když se člověk poptá blíž, zjistí, že je velmi málo farností, kde by bylo méně než 4 mladí lidé, nebo 4 děti. Někdy takový člověk po vzpomínání a počtech zjistí, že ve farnosti je třeba 10 a víc mladých lidí. A tak tomu trochu nerozumím. Ptám se, v čem je potom tedy problém...

Ze skautu mám zkušenost naprosto opačnou. Dá se dělat pravidelně i s menší skupinkou lidí (minimum ty 3-4 lidi), která je hodnotově i charakterově velmi různorodá, a nese to své ovoce. Jenomže je to dlouhodobá, pravidelná práce. Člověk necítí nadšení při každém setkání, někdy to dost drhne a dá to zabrat, a jde to po velmi malých krůčcích. Ale když pak vidíte, jak ta poctivá dlouhodobá práce (která taky má své velké nedostatky) k něčemu vede, tak to (aspoň mě) naplňuje mnohem víc, než jednorázové krátkodobé akční setkání, po kterém děti i mládež jásají nadšením. Ale je za tím především práce a úsilí, do toho se dnes chce málokomu.

Dneska se chceme především bavit, užít si to, mít silné zážitky a ještě silnější emoce. Dneska chceme pána Boha především "zažít" nikoliv pro něj žít.

Místo, abychom investovali po troškách ale plynule svoji energii do činnosti v našich farnostech (a je jedno, jestli to bude při bohoslužbě, při návštěvách seniorů, práci scholy, kvalitní práce s dětmi či ministranty a mládeží), radši svoji energii věnujeme přípravám jednorázovým megalomanských akcí plných bujarého nadšení.

Nejsem v žádném případě odpůrcem celostátních a podobných setkání, dokonce si myslím, že jsou fajn - ale mělo by to být v rozumné míře - podle mého názoru by jich mělo být mnohem méně. Pokud to opravdu bude jen jednou za čas, jednou za rok, tak to nebude tolik odebírat síly i chuť dělat něco "doma" a spíš to tuhle činnost podpoří. Tak jak to funguje v současnosti, mám dojem, že to vede spíše k opaku a místo reálného života vzniká spíš "setkávací-akcová turistika".

Tak by mě zajímalo, jak to vidíte vy.