Advent NENÍ přípravou na Vánoce

V sobotu před 1. nedělí adventní jsme byli s manželem na adventní duchovní obnově. Ráda bych parafrázovala slova kněze a zprostředkovala vám (pro mě nově objevený) smysl adventu. 

Kdo z vás si myslí, že advent je přípravou na Vánoce?

Většina lidí si asi pomyslí, stejně jako my: "Jasně že je to příprava na Vánoce, co jiného by to bylo?" Nám však kněz hned v úvodu povídání důrazně řekl, že advent NENÍ přípravou na Vánoce. Polovina lidí se začala netrpělivě vrtět na židli a čekali jsme, co přijde teď. A kněz se rozvykládal...

Schválně, kdo z vás si všimnul, že adventní liturgické texty až do 16. prosince vůbec neodkazují na blížící se svátky? Ani slovo o narození Ježíše v Betlémě. Až do 16. prosince nic! Co obsahují ty texty? Jsou to prorocká slova vyzývající k obrácení, k přípravě na setkání s Bohem: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!

Říkáte si: "No, vždyť ale to jsou ty Vánoce - máme se připravit na to, jak k nám o Vánocích zase přijde Bůh jako dítě, Ježíšek. Je to přece totéž, jen jinak řečené."

A kněz přesně tuší, co vám běží hlavou, co někteří i vyslovili, a pohotově reaguje: Adventní výzvy se netýkají Vánoc. Neříkají, že se máme připravit na setkání s Bohem o Vánocích, ale na setkání s Bohem NA KONCI ČASU. Na konci života. Face to face. O tom je advent!

Celý náš život má být adventem, tedy celoživostní přípravou na setkání s Kristem. Ne že bychom se o Vánocích s Pánem nesetkali, ale to není náš cíl. Náš cíl je setkat se s ním tváří v tvář v okamžiku smrti. Advent je o tom, že máme přijmou vlastní smrtelnost a se vší vážností vzít na vědomí výzvu k přípravě na ten okamžik. A nikdo z nás neví, zda to bude zítra, za týden nebo za 70 let.

Mě samotnou k tomu napadá, že dle statistiky se pravděpodobnost mojí smrti každým dalším dnem o něco zvyšuje. Takže je to den ode dne, rok od roku aktuálnější výzva.

Právě proto, myslím si, je advent zařazen na začátku nového liturgického roku. Abychom měli možnost zas a znovu začínat od jádra věci.

Otec pro nás tedy měl takovou drobnou adventní výzvu, kterou bych ráda předala dál:

Zkuste do toho 16. prosince prožívat advent BEZ kontextu Vánoc.

Alespoň po duchovní stránce. Nepřipravujte se na Vánoce, ale na setkání s Kristem ve smrti. Dejte si dopořádku svůj život tak, jako byste měli během tohoto měsíce "odejít". Neřešte Vánoce, řešte skutečné setkání s Kristem.

A k tomu nám může pomáhat adventní věnec. Jak vypadá ten váš?

Kněz pokračoval slovy, že viděl už i adventní pruh místo kruhu, nebo věnec vánoční místo adventního, ověšený baňkami a vším možným... a tak se nás ptal. Znáte symboliku adventního věnce?

První je tvar kruhu, který odkazuje na věčnost a nekonečnost.

Kruh je obložen zelenými větvemi, které symbolizují život. Tedy dohromady náš život v nekonečném Bohu.

A k tomu čtyři svíce. Každá svíce jako jedna adventní neděle, ale především symbol času, který ubývá.

To je vše. Nic víc, nic míň.

Všimněte si, jak kolikrát máme ten adventní věnec zaplácaný vším možným. Mašle, baňky, kvězdičky, oříšky, kde co všechno, že kolikrát ani ty zelené větve nejdou vidět, nebo tam dokonce nejsou. Zkusme však adventní věnec znovu brát jako odraz toho, jak žijeme a pravdivě se podívejme, jak moc je to ve skutečnosti život v nekonečném Bohu či jak moc ho máme ověnčený hromadou zbytečností, které nás odvádějí od podstaty žití?